Politici a ropa, aneb tekutina, jež je nazývána svobodou a demokraciíZdroj: www.ekonomika.idnes.cz

Politici a ropa, aneb tekutina, jež je nazývána svobodou a demokracií

Politici a ropa, aneb tekutina, jež je nazývána svobodou a demokraciíZdroj: www.ekonomika.idnes.cz
Politici a ropa, aneb tekutina, jež je nazývána svobodou a demokracií
Zdroj: www.ekonomika.idnes.cz

Ropa, zázračná tekutina, jež vznikla před mnoha miliony lety, vlivem usazování různých, mrtvých organismu na dně moře. Tekutina, bez níž by se dnešní život vrátil, troufám-li si říct, zpět do doby kamenné a díky níž si někteří lidé na politické scéně, nebo spíše za politickou oponou, přišli k mnoha miliardám, či dokonce bilionům dolarů.  Z ropy se dnes vyrábí 90 % všeho, co nás obklopuje: Oblečení, léky, pohony do letadel, aut atd…., počítače – na něž je spotřebováno, tolik ropy, že váží až 10krát více, než samotný počítač, zkrátka všechno na co si jen vzpomeneme. Výjimku tvoří snad rostliny, které zaplať pán bůh ještě z ropy vyrobeny nejsou.  Ale kde a kdy byla tato zázračná tekutina poprvé objevena a patřičně využívána?

Přesuneme se do roku 4 000 let, před naším letopočtem, konkrétně do Mezopotámie, kde již v tuto dobu znali, dnes velmi používaný asfalt a těžili ropu, včetně zemního plynu. Bylo tomu za dob královny Saby. Dokonce se v nejmodernějších dobách, zde těžilo až 40 barelů ropy denně, to bylo na tehdejší dobu, poměrně slušné. Lidé si tenkrát, nějak ani neuvědomovali, k čemu vlastně taková ropa slouží, a proto o ní nebyl takový zájem. To se ale v posledních 6 tisících letech, značně změnilo. Dnes jde po těžbě ropy, která se pohybuje v řádech stovek milionu barelů denně, snad každý „trochu“ bohatší člověk. Dokonce bychom se neměli vyhýbat ani slovům jako je ropné prokletí, nebo válka o ropu, která se dnes, bohužel díky této tekutině, vede a jejími následky jsou tisíce či statisíce lidí mrtvých lidí.

Státy , kterých se toto ropné prokletí, týká jsou globálně považováni za ropné velmoce a patří mezi ně například: Irák, Sýrie, Libye, Guinejský záliv, do něhož patří Nigérie, Kamerun, Gabon, Republika Kongo, Angola, nebo Rovníková Guinea. To by bylo k historii. Nyní se ale budeme věnovat samotným válkám a naše pozornost se bude upínat na nynější západní sousedy a krom jiných také na Irák, Írán,.

Začali bychom teroristy z hnutí Islámský stát (IS), kteří na severu Iráku, poměrně nedávno zajali a následně zabili, několik stovek žen a dětí, jež byly členy náboženské sekty jezídů. Tato zprava oblétla celý svět a vyvolala v lidech agresi proti tomuto hnutí. Vyvolala ve všech lidech agresi, krom jednoho člověka, šéfa bílého domu, Baracka Obamu.  Ten byl zrovna se svojí rodinu na dovolené na ostrově Martha’s Vineyard u pobřeží Massachusetts, kde se první den věnoval golfu a odmítl i přes informování o této situaci, vyslat pozemní síly USA do Iráku. Nechce snad pokrytecký Obama udělat stejný tah jako u Libye?

Obama se totiž spolu se svými kolegy – Cameronem, Sarkozym, , Barossem či Berlusconim lísal k tehdejšímu diktátorovi Kaddáfímu, to vše jenom proto, aby pak tito soudruzi mohli kaddáfího území – Lybii zradit a krutě rozbombardovat. A proč takovýchto akcí? Jak je všeobecně známo, tak na území Libye se nachází nejvíce ropy v celé Africe, těžilo se tu průměrně 1,6 milionů barelů ropy ročně. A celkové zásoby ropy v Libyi, činí zhruba 2 % z celkového množství ropy na světě.  Jinak řečeno libyjská naleziště ropy, nesměla být nikým jiným ovládána, než Spojenými státy, které by byly schopny kvůli ropě vraždit (Spojené státy si potřebovali tyto naleziště, nějakým způsobem zarezervovat, aby měli pod křídlem i Perský záliv). To samé udělali i v Íránu, jehož ropné zásoby se odhadují na 10 % z celkových zásob ropy na světě a téměř 16 % zásob plynu.

To ale nejsou všechna území, která chtěla obsadit, určitá skupina lidí, jež ovládá Ameriku. Mimo Libyi a Írán si Spojené státy podrobili také Kvajt, Katar, nebo Sjednocené arabské emiráty, které spolu s Kuvajtem a Katarem disponují zhruba 7% ropnou zásobou na světě. Znovu se nám nabízí otázka: Proč chtějí Američané všechno pro sebe, ropy je přece, zatím dost? Odpověď je opět velice triviální: V Perském zálivu totiž kotví centrální velitelství ozbrojených sil USA, proto mají Američané takový zájem o tato území a momentálně je všechna kontrolují. Nesmíme zapomenout ani na Střední východ, Střední Asii, nebo východní Afriku, které rovněž spadají pod toto centrální velení. A cože toto velení má za náplň své práce? Řídí výhradně pátou flotilu, která je tvořená 15 tisíci vojáky a nyní, spolu se svými loděmi, ovládá Perský a Ománský záliv, včetně Arabského a Rudého moře. Dalších 27 tisíc amerických vojáků se pohybuje na souši v několika desítkách amerických základen, které stojí ve více jak 150 zemích světa.

Takto to vypadalo v roce 2011, západ zcela ovládl ropná naleziště jak v Libyi, tak i v ostatních státech.

Pojďme ale dále.

Kdo odstartoval celou honbu za ropou a nazval to demokracií a svobodou?

Bývalý šéf Bílého domu, George Bush mladší, který před pár lety vesele oznámil, že Americký národ přinesl svobodu a demokracii iráckému lidu. Nikdo ovšem nevěděl, že tou demokracií a svobodou, bude lidské utrpení, tisíce mrtvých a více jak 10leté bombardování Íráku, naftářskou firmou, Halliburton, která patřila tehdejšímu zástupci prezidenta, Dicku Cheneyovi.

Už několik let před samotnou touto válkou a prohlášením Bushe, si Spojené státy připravovali, budoucí pole působnosti. Tak například: Spolu s arabskými národy a organizací OPEC, poskytli tehdejšímu iráckému diktátorovy, Saddámu Husajnovi vojenskou pomoc. Bylo tomu při válce s Íránem a účel této pomoci byl prostý: Američané nechtěli přijít o ropná pole na Středním východě, kde hrozilo zabrání ropných polí Íránem.

Tato válka nakonec skončila „remízou“ s tím, že pro Irák, konkrétně pro iráckou armádu to bylo něco jako obrovské vojenské cvičení, kde se ovšem také umíralo. Zkrátka irácká armáda vyšla jako profesionálně vycvičená armáda, dokonce tak vycvičená že byla později prohlášená za čtvrtou nejsilnější na planetě. Následovali další války, které byly rovněž vedeny Husajnem, jež 2 a 3. srpna, obsadil Kuvajt, opět kvůli ropě a kvůli dluhům, které si napáchal, díky finančním podporám sousedních hlavně arabských zemí.

Zázračná tekutina, jménem ropa, vyvolala po celém světě spoustu zla a hegemonie, každá vláda, chce být v těžbě ropy, první a nejsilnější. Ale žádná vláda si neuvědomuje, nebo je ziskem z ropy tak zatemnělá, že kvůli ropě, umírá každý den, stovky či tisíce lidí. Bude-li to takto pokračovat lidstvo, pak je velice pravděpodobné, že se lidstvo, vlivem věčných válek, zničí dřív, než ropa dojde.

Zdroj: Svobodné noviny

Prosím ohodnoťte tento článek

Pošlete tento článek dál, pokud se Vám líbí :o)
Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on LinkedInShare on Google+Share on Tumblr

Mohlo by vás zajímat:

Komentovat pomocí Facebooku

Komentářů

Filip Melichar

Jmenuji se Filip Melichar bydlím v Praze, též v Praze studuji, střední školu a od konce roku 2013, konkrétně od 27. prosince, vydávám Bloumatele. S psaním a vydáváním článku jsem začal z důvodu, velké touhy, sdělit lidem informace a dozvědět se něco o dnešním světě. Krom těchto důvodu mě do psaní tlačí i chuť komentovat.

Napsat komentář