Václav Havel vs. Václav Klaus, aneb divadelní kulisák bojuje proti workoholikovi

Václav Havel a Václav KlausZdroj: wwwi.idnes.cz
Václav Havel a Václav Klaus
Zdroj: wwwi.idnes.cz

Václav Havel a Václav Klaus, dvě osobnosti, které v 90. letech zaplavili a zcela hýbali s českou, politickou, která byla tenkrát ve velice špatném stavu. Dvě osobnosti, které stali proti sobě, jako černá a bílá figurka na šachovnici. Jejich styl a směr politiky, veřejné vystupování i názory na svobodu. O to vše se mezi těmito dvěma politiky, bojovalo a do jisté míry, bojuje dodnes. Ale kde vlastně celý ten boj započal?

Vůbec první setkání Václava Klause s tehdejším prezidentem, Václavem Havlem nastalo 26. listopadu, roku 1989, v pražském obecním domě, kde tehdy měla první schůzi, delegace vlády ČSSR, Národní fronty ČSSR a Občanského fóra. Na této schůzi bylo jméno Václav Klause, poněkud zkomoleno, samotným neformálním šéfem Občanské fóra, Václavem Havlem, který Klause nazval doktorem Wolfem. A posadil ho na okraj stolu. To ovšem nikdo z těch lidí ještě netušil, že právě „doktor Wolf,“ jinak řečeno Václav Klaus bude člověkem, který Václava Havla a ostatní lidi v té místnosti, naprosto převálcuje a stane se největším a nejmocnějším politikem polistopadové éry. A jak toho Václav Klaus docílil? Jak je možné, že právě Václav Klaus, byl Havlovým největším kritikem a dostal se poměrně rychle do vysoké politiky?

Nabízí se možná odpověď: Jak již bylo řečeno výše, Václav Klaus byl silně proti Václavu Havlovi, takřka v ničem si tyto politici, nebyly podobní, jako např: Společenským původem, rodinným zázemím, způsobem života, životními zkušenostmi či dokonce okruhem přátel, nebo způsobem uvažování. Tohle všechno mohlo, ale jenom mohlo, mít potenciální vliv na rozdílnost názorů a přístupů k politice. To co má ale největší váhu je pracovitost a v roli Václava Klause se jedná opravdu o extrémní pracovitost, dá se říci až workoholismus, který byl pro jeho funkci a fungování, nesmírně důležitým.

Kdybych to měl hodnotit já sám, tak pro Václava Klause byla a stále je politika, jakýmsi vysoce zábavným koníčkem. A z toho tedy vyplývá i odpověď, proč byl a je Václav Klaus, tak nesmírně pracovitým a rychlím člověkem. Není snad pravda to, že když něco milujete, tak se tomu věnujete pořád postupem času, věci jdou rychleji? A právě ona zmiňovaná rychlost, byla Václavu Klausovi vlastní a díky ní dokázal porazit různé rozumbrady, kteří trávili několik hodin debatám a při tom ještě pospávali. To se během působení Václava Klause, jako předsedy občanského fóra, stát nemohlo! Dokázal dělat několik věcí najednou – mluvil, psal, diskutoval i komandoval a hlavně se neustále zajímal o republiku. Jeho schůze měli řád, spád a štábní kulturu.

A co všechno Václav Klaus dokázal?

Je toho strašná spousta, od převedení ekonomicko-politického systému do systému dalšího, přes ekonomickou transformaci a rozdělení Československa až po postavení se na zadní v roli lisabonské smlouvy, kterou odmítl podepsat a ujednal v pro Čr, výjimku. Za největší úspěch, ale považuje vytvoření standardního systému politických stran. Jedná se o systém, na němž stojí a také padá demokracie.

Tyto klausovi úspěchy se ale prudce nelíbily, jak tehdejšímu prezidentovy, Václavu Havlovi, tak jeho stoupencům, samotným revolucionářům a proto se rozhodli, že mu připraví pár akcí, neřekneme-li přímo atentátů, které by mu měli „zlomit vaz“.

Vůbec první „atentát“ měl být zorganizován v roce 1990, kdy ho chtě Václav Havel, „šoupnout“ do role guvernéra centrální, národní banky. Jenže to se mu jaksi nepovedlo. Havel totiž zapomněl na jednu podstatnou věc a to sice na Klausovu šílenou pracovitost. Pokládat otázku „jak že to vlastně dopadlo?“ je z nesmyslné, protože všichni moc dobře víme, výsledek. Václav Klaus jako kandidát severomoravské kandidátky Občanského fóra, porazil všechny soupeře lapidárním způsobem. Tak jednoduše, že to snad ani jednodušeji nešlo.

Po roce 90 a sedmi letech se psal rok 1997, pro Václava Klause rok, ve znamení, tzv. sarajevského atentátu. Pozor ne atentátu na Františka Ferdinanda d’Este, to je jiné téma J! My máme na mysli ten sarajevský atentát, jehož největší reklamou, byl Václav Havel, který tento atentát, nepochybně taky zcela zrežíroval.

Dalším koncem klausových úspěchu se měli stát oboje prezidentské volby a to hlavně v roce 2003, ale také v roce 2008. Na konec byly ale výsledky voleb zcela jiné a pro Václava Klause, velice optimistické. Nyní se ale nabízí otázka: „Jak to že se Václav Klaus dokázal několikrát vrátit zpět na vrchol?“

Stejně jako jednoduchá otázka, bude jednoduchá i odpověď. Jak je známo, tak Václav Klaus je zakladatelem, politické strany ODS. A právě podpora, nebo spíše opětovná sázka ODS na Václava Klause dokázala Klause dostat 2krát do čela státu.

Proč byl Klaus, tak silný prezident a nevrátil se znovu do parlamentní politiky?

Jak již bylo řečeno výše, tak takřka po celou dobu působení Václava Klause na pražském hradě, měl v zádech svoji politickou stranu, která mu důvěřovala a dvakrát ho dokázala dostat do čela republiky. Posledním úspěchem ODS v prosazování svého kandidáta, byl rok 2008, tedy druhé volební období Václava Klause. Ještě štěstí, že se tato kandidatura povedla a nebyl na hradě místo Klause, Jan Švejnar. Kdyby se totiž toto nepovedlo, tak nejenom, že bychom měli v čele státu někoho, kdo strávil půlku života v Americe, ale byl to také konec proti-evropského skeptismu a státní suverenosti. Nehledě na to, že už v 2008 byly s prezidentskými volbami a protlačováním Václava Klause na hrad, značné problémy. Konec roku 2008, vše potvrdil. Bývalí prezident Václav Klaus se svou stranou definitivně rozešel a tím tak ztratil, značnou politickou sílu.

Proč o tom ale mluvím? Důvod je ten, že krátce po skončení klausova mandátu, kdy sám profesor přemýšlel, nad návratem do parlamentní politiky, dokonce se o tom radil i s Topolánkem, mu právě tato politická síla (politická strana), chyběla.

Václav Klaus po smrti Havla dvakrát větším terčem pomluv

Ano je to tak! Na Václava Klause se snášeli kritiky ze všech stran a to už i před samotným úmrtím Václava Havla. Doslova pekelnou sprchnou – pomluv bylo období, po havlově smrti, kdy lidé propagovali názor, že Klaus mluví, něco jiného, než si myslí, že je pokrytecký apod… Přitom pokud bychom se měli ohlédnout na to, jakou formou se s Václavem Havlem, rozloučil, tak můžeme říci, že to byla forma na nejvýš slušná, nic podivného Klaus neřekl, ani nenaznačil. Je ale naprosto samozřejmé, že havlistům se rozloučení Václava Klause s Václavem Havlem nelíbilo. A tady je důvod:

Klaus by se mohl na stavět a stejně by to pro lidi v okolí Havla nebylo dost. Proč asi? Možná je to tím, že Václav Havel měl ve světě vizitku jakého si poddaného, jinak řečeno, to co řekli velmoci, tam Havel poslušně šel a vše udělal. Zatímco Václav Klaus se nás snažil bránit, chránit naší suverenitu. Bohužel jak se říká: „Za dobrotu na žebrotu.“

Není ani tajností, že by se všem těmto omylům dalo snadno zabránit a to v případě, že by média fungovala, tak jak skutečně fungovat mají. Je velice těžké poznat skutečnou pravdu ve světě, kde většina médií, jen lže a permanentně mlží.

Pokud bychom měli srovnávat Havla s Klausem, dalo by se to nazvat bojem, mezi mediálním oligarchou a prostým člověkem. Lidé stále žijí v domnění, že Havel je něco jako anděl, který dal českému národu tvář a směr, ale není to pravda! Mezi lidi, kteří by si zasloužili náš největší dík, patří jednoznačně Tomáš Garrigue Masaryk a Václav Klaus. Oba dva tito politici dokázali mnohé, Havel samozřejmě také, ale spoustu (mnohonásobně více), věcí by se mu dalo vyčíst, než přičíst k dobru. To pokud nejste odpůrcem Masaryka a Klause v těchto rolích nejde!

A jak vypadá politická scéna dnes?

Píše se to těžko, ale to tak: Václav Havel sice byl významnou osobností v historii Československa a následně i České republiky, ale zanechal tady spoustu věcí, které nejsou pořádku. Jednu z nich jsou „mláďata“ politiku, kteří vedou nepolitickou politiku. Díky těmto „mláďatům“ je dnešní politická scéna plná plná komických či dokonce přímo tragikomických paradoxů.

Lidi, kteří takovou politiku vedou, budete asi znát. Jedná se o našeho miliardářského oligarchu, Andreje Babiše a „úžasného,“ bývalého ministra financí, Miroslava Kalouska.

Co na závěr?

Už takhle je, díky těmto pánům vč. Proevropského Zemana, politická vizitka, České republiky značně zničená a vykolejená. Česká politika by potřebovala silného člověka, který by byl schopen dát tyto trhliny do pořádku, někoho jako Václava Klause, který byl v průběhu 90. let, nejsilnějším politikem. Jenže je tu háček, profesoru Václavu Klausovi je dnes 73 let a čas nejde přetočit ani zcela zastavit. Leda že – Leda že by se zde naskytla stejná situace, jako u nejlepšího, amerického prezidenta, Ronalda Reagana, který do druhého fukčního období nastupoval v 74 letech.Při čemž největší politické úspěchy měl ještě před sebou.

Zdroj: Protiproud

Prosím ohodnoťte tento článek

Mohlo by vás zajímat:

Pošlete tento článek dál, pokud se Vám líbí :o)
Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on LinkedInShare on Google+Share on Tumblr

Komentovat pomocí Facebooku

Komentářů

Filip Melichar

Jmenuji se Filip Melichar bydlím v Praze, též v Praze studuji, střední školu a od konce roku 2013, konkrétně od 27. prosince, vydávám Bloumatele. S psaním a vydáváním článku jsem začal z důvodu, velké touhy, sdělit lidem informace a dozvědět se něco o dnešním světě. Krom těchto důvodu mě do psaní tlačí i chuť komentovat.

Napsat komentář